Analýzy 45% dětí do 3 let je v ústavech ze soc. důvodů Redakce Čí je dítě Podle údajů Ústavu pro informace ve zdravotnictví bylo v roce 2010 umístěno  do kojeneckých ústavů více než dva tisíce dětí, z toho celých 45 % ze sociálních důvodů, a to i přesto, že již v roce 2006 (případ Wallovi) a následně v roce 2007 (případ Havelka) Evropský soud pro lidská práva (dále jen ESLP) konstatoval, že touto praxí Česko porušuje právo na respektování rodinného života podle čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod Na výše uvedená rozhodnutí ESLP reagovala Vláda ČR přijetím obecných opatření k výkonu rozsudků ESLP – prevence odebírání dětí z péče rodičů ze sociálně ekonomických důvodů, která stanovují úkoly jednotlivých resortů. V dokumentu jsou zmiňovány tři hlavní principy, mezi něž patří nepřípustnost odebírání dětí z rodinného prostředí výhradně z důvodů nevhodného bydlení nebo jiných sociálních a ekonomických důvodů. Druhým principem je zakotvení pozitivní povinnosti státu poskytnout rodičům odpovídající pomoc při výchově dětí, včetně pomoci k překonání nepříznivých bytových a materiálních podmínek rodiny. Posledním principem je zapojení všech orgánů veřejné moci, tj. i orgánů samosprávy, do celého systému poskytování potřebné pomoci rodině. Vzhledem k rozdílnému postupu okresních (obvodních a Městského soudu v Brně) soudů při rozhodování ve věcech nařizování ústavní výchovy se Nejvyšší soud ČR také rozhodl zaujmout k této problematice sjednocující stanovisko, a to v zájmu budoucího jednotného rozhodování soudů. Stanovisko sp. zn. Cpjn 202/2010 říká, že „napříště důvodem pro nařízení ústavní výchovy nemohou být samy o sobě materiální nedostatky rodiny, zvláště její špatné bytové poměry“. Pro dokreslení celé situace uvádíme výsledky analýzy anonymizovaných soudních rozhodnutí o nařízení ústavní výchovy (celkem se jednalo o vzorek 39 dětí, které odešly z Dětského domova Karlovy Vary a Ostrov v letech 2008-2010). Tato analýza byla publikována v diplomové práci Petra Najmana na téma Ústavní výchova de lege lata a některé úvahy de lege ferenda, která byla obhájena v červnu 2011 na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni. Podrobnosti k jednotlivým důvodům: Do poruchového chování dítěte jsou počítány důvody jako záškoláctví, útěky z domova, užívání návykových látek nebo provádění činností s trestným charakterem. Nedostatky na straně rodičů či jiných osob odpovídajících za výchovu v sobě zahrnují výkon trestu odnětí svobody, nezájem o výchovu dítěte, alkoholismus, fyzické násilí páchané na nezletilých dětech nebo dlouhodobou hospitalizaci (podle našeho názoru je naprosto nemyslitelné, aby dítě bylo umístěno do dětského domova jen kvůli tomu, že jeho rodič-samoživitel musel být hospitalizován z důvodů operace a nikdo ze širší rodiny se nemohl o dítě postarat). I s takovým případem se diplomant při zpracování analýzy setkal. K této situaci vůbec nemuselo dojít, pokud by v Karlovarském kraji fungovalo alespoň jedno zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc, do kterého by matka mohla dítě dobrovolně na přechodnou dobu umístit. U dvanácti dětí (tj. 31% vzorku) se jednalo o kumulaci několika faktorů, které vedly soud k nařízení ústavní výchovy. Jednalo se o několik nepříznivých jevů v rodině jako například špatné hygienické podmínky, špatné návyky ve stravování, nedostatečné finanční zajištění a nevyhovující bytové podmínky. Poslední, ale zato nejvíce alarmující skupinou důvodů je nařízení ústavní výchovy jen na základě nevyhovujícího bydlení, což je v příkrém rozporu s výše uvedenými soudními rozhodnutími (stanovisky). K podložení závěrů je v práci diplomanta citováno z rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech (sp. zn. 17 P 55/90-135). „…Důvodem k umístění dětí na základě předběžného opatření v diagnostickém ústavu a dětském domově byla skutečnost, že v době rozhodování soudu v bytě, kde nezl. děti žily, došlo k odpojení přívodu vody… Oba rodiče v řízení o nařízení ústavní výchovy doznali, že v současné době, podle jejich tvrzení ne z vlastního zavinění, jejich bytová situace neodpovídá možnosti pečovat o nezl. děti…. Z provedených důkazů je nesporné, že v současné době nemají rodiče vytvořeny podmínky, ve kterých by mohli zajistit zdárnou výchovu svých nezletilých dětí a zajistit veškerou péči o ně. A to v bytě, kde neteče voda, a v bytě, který není možno vytápět.“ Tento případ mohl být, i podle současné právní úpravy, vyřešen tak, že rodině bude nabídnut tzv. vstupní byt (sociální bydlení). Jedná se o byty, které vznikly za finanční podpory Ministerstva pro místní rozvoj a slouží osobám v nepříznivé sociální situaci. Na závěr lze ještě podotknout, že ani v jednom z případů, kdy byla ústavní výchova nařízena na základě nevyhovujícího bydlení, nepředcházelo samotnému nařízení jiné, mírnější výchovné opatření, a proto se měl soud v odůvodnění vypořádat s tím, o který z případů, kdy jiné výchovné opatření nemusí předcházet, se jednalo a proč, což se podle diplomanta nestalo.