Pěstounská péče na přechodnou dobu Pěstounství - dočasná rodinná péče o děti PhDr. Petra Vrtbovská, PhD. Význam a cíl dočasné pěstounské péče Autor teorie attachmentu  John Bowlby (1907 - 1990) popsal význam citového pouta malého dítěte k mateřské postavě ve 40. a 50. letech minulého století. Následovala řada výzkumů, které potvrdily Bowlbyho koncept. V genetické výbavě lidské bytosti je „napsáno“, jak maminka a dítě spoluvytvářejí a zažívají společnou blízkost, vzájemné poznání, důvěru a bezpečí mezi bezmocným dítětem a jeho nejbližším člověkem na zemi.  A jak zásadní význam to má pro vývoj osobnosti člověka. Od této chvíle se většina vyspělých států světa začala orientovat na rodinnou péči o malé opuštěné děti. O děti, které se ocitly bez rodičů, se po potřebnou dobu starají speciálně vyškolení, kvalifikovaní pěstouni, které kontrolují odborníci a stát. Význam a účel pěstounské péče spočívá v naplnění všech potřeb dítěte v rodině, a to i tehdy, kdy se jedná o relativně krátkou dobu. Pěstounská péče různého typu Pěstounská péče pak ve vyspělých státech nabývá několika různých podob. Pěstouni se pod vedením profesionálních organizací profilují podle svých předpokladů a zaměření. Nacházíme tak pěstouny poskytující specializované pěstounské služby: Urgentní péči v řádu dnů a týdnů pro děti, které zcela náhle přišly o možnost být s rodiči, ale širší rodina se jich v nejbližší době ujme. Krátkodobou dočasnou péči v rozsahu měsíců až dvou let pro děti, které mají šanci se vrátit ke svým biologickým rodičům. V mnoha případech dítě bude potřebovat adoptivní rodinu. Péči o velké sourozenecké skupiny. Péči o děti s postižením, jejichž rodiny o ně mají zájem, ale nestačí na nároky, které péče o ně vyžaduje. Péči o novorozené děti, jejichž situace se řeší, ale v nejbližší době půjdou do adoptivní rodiny. Pěstouni a kvalita péče Dalším specifickým faktorem je fakt, že děti přicházející do pěstounské péče mají za sebou životní zkušenost s dospělými, kteří je zklamali, ubližovali jim či byli sami nemocní anebo jinak deficitní. To je pro dítě závažně traumatizující. Nesou si s sebou následky v podobě posttraumatických projevů, poruchy attachmentu (citového pouta), narušeného chování. Pěstouni poskytují každodenní rodičovskou péči, léčení starých šrámů, ale stejně důležitá je jejich schopnost pomoci dětem jít do dalšího života s novou dobrou lidskou zkušeností. Aby pěstouni zvládli svoji roli dobře, musí být „ obyčejnými lidmi s neobyčejnými schopnostmi“: Mít schopnost vytvořit si k dítěti vřelý opravdový vztah, mít zaujetí pro jeho individualitu. Mít schopnosti a talent pro péči o děti, vysokou míru empatie, porozumění, zvládání obtížného chování. Mít schopnost pomáhat dítěti zvládnout jeho těžkou, často traumatickou minulost. Mít schopnost vztah také ukončit a pomoci dítěti vrátit se do jeho rodiny anebo přejít do další rodiny, většinou adoptivní. Mít schopnost být v kontaktu s biologickou rodinou dítěte a pomoci dítěti zvládnout rozpory a obtíže plynoucí z toho, že má v životě více rodin a „rodičů“. Mít schopnost se dále učit a úzce spolupracovat s odborníky a sociálními pracovníky. Rizika a řešení Rizikem dočasné pěstounské péče je případný nedostatek kvalitních pěstounů a také kvalita poskytované pěstounské péče dětem v rodinách. Pokud není institut pěstounské péče velmi pečlivě promyšlený a dobře organizačně a manažersky zvládnutý na státní úrovni, budou se objevovat nedostatky, a ty dopadnou na život dětí. Pokud se snažíme dětem s těžkým začátkem života pomoci, neměly by cestovat z rodiny do rodiny, neměly by být v pěstounské péči přehlíženy, nemilovány, žít v neporozumění a v dalším citovém strádání. Je třeba, aby jako celek pěstounská péče opravdu poskytovala velmi dobrou náhradní rodičovskou péči. Tento úkol všude na světě řeší stát, který je garantem péče o děti. Znamená to vybudovat systém, který zaručí několik důležitých podmínek. Kvalitní a odpovědný proces výběru pěstounů. Vyhledání vhodné pěstounské rodiny pro určité dítě. Odbornou podporu pro dítě i pěstounskou rodinu. Relevantní finanční odměnu, která dovolí pěstounům intenzivně se věnovat dítěti. Kontrolu a supervizi pěstounů a možnost ovlivňovat jejich práci s dítětem. Pěstounská péče není „ideálním řešením“. Přáli bychom si, aby děti žily šťastně a bezpečně se svými rodiči. Ovšemže každá další možnost je již méně prospěšná – pěstounská rodina, změny a podobně.  Ale ve chvíli, kdy je to nutné, dobří pěstouni fungují. A to je dobrá zpráva. PhDr. Petra Vrtbovská, PhD. Autorka vystudovala pedagogiku, literaturu a výtvarné umění na Univerzitě Karlově. Absolvovala několik dlouhodobých poradenských a psycho-terapeutických výcviků a je certifikovaným terapeutem. V roce 2003 založila Institut Natama, který vede jako odborný garant a má zde poradenskou a terapeutickou praxi s dětmi, rodinami a dospělými klienty. V roce 2010 založila otevřenou profesní skupinu pro komplexní vývojové trauma a jeho terapii ASTRA. Oponentní komentář k textu - MUDr. Dagmar Zezulová Oponentní komentář k textu - Josef Smrž