Péče o děti do 3 let

Oponentura k textu PhDr. Kotka: Pozor na mantinelismus (neboli ode zdi ke zdi)

MUDr. Drahomíra Peřinová

Po delší době jsem četla doopravdy fundovaný názor na současné návrhy týkající se dětí žijících mimo rodinu. Pan doktor Kotek je odborník znalý této problematiky a proto s jeho závěry bez výhrad souhlasím.

V první řadě je nutné vynaložit velké úsilí k vytvoření preventivních služeb, tedy takových služeb, které budou směřovány do vlastní rodiny dítěte tak, aby dítě zůstalo ve svém přirozeném prostředí. Pořád však v naší společnosti budou děti, které ve vlastní rodině z nějakého důvodu nemohou vyrůstat. Přikláním se spíše k názoru, aby tyto děti žily přechodnou dobu v neutrálním prostředí a co nejrychleji odešly do trvalé náhradní rodinné péče.

Je potřeba vytvořit prostředí podle Úmluvy UNICEF o náhradní rodinné péči, které má imitovat rodinné prostředí a měli by tam pracovat odborníci, kteří jsou schopni včas indikovat patologie včetně známek CAN a pracovat tak, aby uspokojili beze zbytku všechny potřeby dítěte. Současnou a nezbytnou podmínkou má být co nejkratší pobyt v takovém zařízení, což je hlavně apel na naše soudnictví. I soudy by měly ctít Úmluvu o právech dětí o prvořadém vyřízení veškeré agendy týkající se dítěte, tím by se určitě zkrátil pobyt dětí v neutrálním prostředí a ony by mohly odejít do optimální rodiny – vlastní či náhradní. Nyní upřednostňovaná krátkodobá pěstounská péče a modely více uplatňované v Anglii jsou podle mého názoru pro dítě méně vhodnou formou. Opakovaně navazované vztahy nemusejí být vždy ku prospěchu rozvoje psychiky dítěte, ostatně ne vše přijaté ze zahraničí je výborné a vidíme sami, že i v tolik obdivovaném světe jsou kazy (sociální nepokoje, rabování frustrovaných mladíků, velký počet nezletilých matek).

Nechápu, když nyní je nedostatek žadatelů o pěstounskou péči, proč by jich po úpravě finančních nároků mělo být najednou víc. Mám obavu, že to o něčem svědčí a že takto pojatá problematika není pro dítě nejvhodnější. Pěstouni budou muset mít řadu odborných znalostí a dovedností pro diagnostiku stavu dítěte a jeho odbornou péči, v současně době se mi toto nezdá reálně řešitelné. Závěrem chci deklarovat, že preferuji, aby dítě žilo ve svém přirozeném prostředí – tedy ve své rodině. Pro děti, kterým je toto z jakékoli příčiny znemožněno, musíme vyvinout úsilí k rychlé nápravě tak, aby psychika dítěte utrpěla co nejméně. Nejsem si jistá tím, že navrhované změny – zrušení kojeneckých ústavů a pěstounská péče na přechodnou dobu – k tomu povedou.