Podpora rodiny a služby pro ohrožené rodiny s dětmi

Oponentní komentář k textu Mgr. Bc. Svobodové a Ing. Bc. Horty

Mgr. Marcela Musilová

Autoři si v textu pokládají spousty otázek, na které se postupně s námi, čtenáři, snaží najít odpovědi. Máme příležitost ovlivnit životy kolemjdoucích? Máme pečovat a podporovat rodiny? Potřebují rodiny naši péči? Má vzniknout změna v péči o ohrožené děti a kdo to má změnit? Co rodinám nabízíme? Co případové konference? Jaký má význam mít služby pro rodiny s dětmi?

Má smysl psát takové články? Čte je vůbec někdo?

Zvídavost autorů je pro mě ujištěním, že v každém z nás je malé dítě, které se potřebuje rozvíjet, hledat cesty, jak vlastní život ovlivnit, a svými všetečnými dotazy provokovat okolí k přijetí nějaké změny. Pokusím se společně s autory odpovědět alespoň na dvě, pro mě nejstěžejnější otázky tohoto textu, tedy je metoda „případových konferencí“ povinností, nebo příležitostí? A co nabízí služba zaměřená na podporu rodiny, tzv. sanace rodiny?

Metodu případových konferencí jsme na Městském úřadu v Chebu začali postupně zkoušet od roku 2006, slovo zkoušet jsem použila záměrně s ohledem na to, že v té době nebyly v ČR žádné dostupné materiály, jak metodu „case managementu-případových konferencí“ provozovat v sociální práci. Tato metoda je samozřejmě dlouhodobě známa z lékařského prostředí, ale jak k ní přistupovat v sociální oblasti jsme nikde v dostupné literatuře v ČR neobjevili. Nečekali jsme a rozhodli jsme se vycházet ze zkušeností odborníků, které jsme oslovili a navrhli jim možnost spolupráce. Podařilo se nám pro projekt získat pracovníky kriminální policie a vyšetřování v Chebu, probační a mediační službu, pedagogicko-psychologickou poradnu, školy a nevládní organizaci poskytující pomoc dysfunkčním rodinám a problémovým dětem. Dnes už můžeme konstatovat, že jsme měli štěstí na správné lidi, kteří nás vyslechli, porozuměli a měli snahu věc řešit. Oslovení lidé se s námi také sešli u jednoho kulatého stolu nad konkrétními případy a podařilo se nám případové konference uskutečnit.

Nedílnou součástí celého odborného týmu státních institucí jsou a musí být i nevládní organizace, obecně prospěšné společnosti a rodinné poradny, bez jejichž činnosti by selhával systém následné péče  o klienta. Služby poskytované těmito společnostmi jsou bezplatné a směřují cíleně ke klientovi a jeho rodině, poskytují rodinné poradenství a zaměřují své služby na sanaci rodiny. Je potřeba si uvědomit, že nevládní organizace jako poskytovatelé sociálních služeb mají nejvíce času se důkladně věnovat problematice „nemocné rodiny“, jak to správně v textu pojmenovali autoři, a jsou velmi důležitým článkem v systému včasné péče o klienta a jeho rodinu. Ráda bych je požádala, aby do svého textu doplnili odkaz na jejich webové stránky, aby měl každý možnost si přečíst, co přesně nám jejich organizace nabízí.

Změna zákona o sociálně-právní ochraně dětí nám skutečně přinesla zákonem zakotvenou povinnost pořádat případové konference. Odpověď tedy máme, ze zákona je případová konference povinností. Ovšem ne každá rodina má dostatečné zdroje, aby mohla začít tzv. sebeozdravný proces, proto jí musí pomoci odborníci, rodinní poradci. Jsem přesvědčena o tom, že daleko efektivnější výsledky v práci s rodinou se dostaví při individuální dlouhodobější a dobře koncipované práci než při jednání ve svazujícím prostředí úřední místnosti s omezeným časovým limitem a že způsob nabídky pomoci v sociální práci s dětmi a jejich rodiči – rodinnou terapií jdoucí ruku v ruce s kontrolou v rodině, je cestou efektivní.